Termín andrologie není v České republice ještě tolik znám a podle mého názoru ještě pěkných pár let potrvá, než se dostane alespoň zčásti do povědomí lidí. Nejdříve bych měl nejspíše upřesnit, co vlastně andrologie je a čím se tento relativně mladý obor zabývá.
Termín andrologie není v České republice ještě tolik znám a podle mého názoru ještě pěkných pár let potrvá, než se dostane alespoň zčásti do povědomí lidí. Nejdříve bych měl nejspíše upřesnit, co vlastně andrologie je a čím se tento relativně mladý obor zabývá.
Andrologie (z řeckého andros = muži) se ve své nejužší podstatě zabývá diagnostikou a léčbou onemocnění pohlavních orgánů muže.
Samozřejmě, že andrologických ordinací je všeobecně málo, protože stále přetrvává trend, že muži doktora nepotřebují (samozřejmě bráno s lehkou nadsázkou), tudíž není ani po takovýchto zařízeních poptávka. Čím dál častěji se ale začíná upozorňovat i na problémy vyskytující se převážně u mladých mužů. Problémy mohou být různého druhu a mohou mít různé příčiny. Mezi nejčastější problémy patří poruchy erekce, zánět prostaty, různá urologická onemocnění a dnes čím dál častěji omílaná (a ne nadarmo) mužská neplodnost. V takovýchto případech by měla nastoupit nějaká léčba, jenže ouha, u nás prakticky neexistuje oddělení, které by plně poskytovalo péči, která by měla tyto nemalé, dnes už populační nemoci řešit. Nechci nějakým způsobem hanit naše lékařství, přestože by se v něm jistě našlo dost chyb. Chci ale upozornit na to, a je to ve své podstatě i smyslem tohoto článku, že jen samotný obor urologie na stále narůstající počet případů neplodnosti a například i rakoviny prostaty nestačí.
Převážná většina mladých párů si chce v rozmezí 25 – 30 let pořídit dítě. Je jasné, že je to těžké, pokud jeden z nich je neplodný nebo nemůže mít z nějakého důvodů děti. Pokud je problém na straně ženy, může si zajít ke své ženské lékařce či lékaři a začít problém řešit. Pokud je jádro problému u muže, už je to s nabídkou možností řešení horší. Urologie se převážně zabývá močovou soustavou a pokud dokáže diagnostikovat mužskou neplodnost, čeká dotyčného jedince zběsilé běhání po jiných specializovaných odděleních. Pokud by ale ve městě existovalo andrologické oddělení, mohl by se tomuto běhání vyhnout.
Andrologie dále může poskytovat léčbu v oblasti erektilní dysfunkce, o které hovoříme, pokud u muže nedojde ke ztopoření po dobu asi 6 měsíců. Existuje i tzv. Peyronieho nemoc, což je v podstatě nemoc topořivých těles v penisu , vyskytuje se u cca 1–2% populace, a to u mužů ve věkovém rozmezí 46 – 60 let. Této nemoci se dá zabránit, mnoho pacientů však nenavštíví lékaře, a to díky mírným příznakům či neochotě podrobit se vyšetření! Mezi další mužské poruchy patří tzv. anejakulace, což je ztráta ejakulace, vznikající například při poranění míchy nebo tzv. anorgasmie, což je zase neschopnost dosáhnout plnohodnotného orgasmu (viz. Anorgasmie). Hodně častým problémem je bolestivá ejakulace, která může být zapříčiněná psychickými problémy. Pak jsou zde také onemocnění, které se běžně léčí na urologických odděleních. Mohou to být záněty prostaty, nádory varlat, močové infekce aj. Typicky mužských onemocnění tedy existuje celá řada a z tohoto důvodu existuje, byť poněkud žalostně, obor andrologie.
Stárnoucí muž aneb mužský přechod
Odborně se tento stav nazývá andropauza, climacterium virile nebo také androgenní nedostatečnost stárnoucích mužů (viz. andropauza). Hormonální změny související s věkem jsou velice dobře popsány u žen a hormonální substituce v období klimakteria je dnes téměř samozřejmostí. Také u mužů však dochází ve věku kolem 40–55 let k poklesu hormonální aktivity. Na rozdíl od žen nedochází u mužů k poklesu hormonů v krátkém časovém úseku, ale jde o děj kontinuální a pozvolný. Pro některé muže je toto období spojeno s postupnou a nepříjemnou změnou kvality života, poklesem jejich sexuality, nálady a energie. Někdy dokonce může vést i k závažnějším zdravotním problémům.
Pány, kteří na svá léta vypadají velmi dobře, a v kontrastu také pány, kteří vypadají podstatně starší než jsou, zná ze svého okolí asi každý. A každý muž by chtěl být samozřejmě v té první skupině, až zestárne. Potíž je v tom, že na to muži začínají myslet obvykle až tehdy, když už se objevují výraznější potíže. Menší problémy odbývají velmi často mávnutím ruky.
