Prevence pohlavních nemocí

• Pohlavně přenosná onemocnění sešíří téměř výhradně pohlavním stykem a patří k chorobám, které vykazují zejména v poslední době nárůst počtu onemocnění. Představují velký zdravotní problém, především mezi mládeží a mladými dospělými vstupujícími do sexuálního života. Postihují veškeré obyvatelstvo, ale vykazují vyšší výskyt ve velkých městech a průmyslových aglomeracích. Jsou právem označovány jako choroby sociální.

Průběh těchto onemocnění je často bezpříznakový, což má vliv na jejich další šíření a tím představují větší riziko přenosu na sexuální partnery. Pohlavně přenosná onemocnění mohou být vyvolána různými mikroorganismy. Mají odlišnou inkubační dobu (období od počátku infekce po počátek klinických příznaků), klinický obraz, často se vzájemně kombinují a každé z nich vyžaduje specifickou léčbu. Problém u pohlavně přenosných nemocí je zejména jejich častý výskyt a rozvoj rezistence na antibiotika v důsledku nesprávné (často laické) léčby. Některá závažná pohlavně přenosná onemocnění, tzv. „klasická“, podléhají povinnému epidemiologickému hlášení, evidenci, dispenzarizaci (sledování osob podezřelých z nákazy nebo pacientů po léčbě) a depistážnímu šetření (epidemiologické pátrání po zdroji či kontaktu infekce) ve smyslu platných zákonů ČR. pohlavně přenosná onemocnění přísluší do péče odborníků - venerologů.

Proč jsou pohlavně přenosné nemoci nebezpečné?

1. Každá nemoc představuje zátěž pro zdraví člověka, protože poškozuje jeho obranyschopnost. pohlavně přenosné nemoci způsobují buď celkové onemocnění, kdy může být postižen kterýkoli orgán těla, nebo postihují jen určité místo organismu v závislosti na místě vstupu nákazy. Nejčastěji to bývá sliznice močového a pohlavního ústrojí, ale také dutiny ústní, konečníku a kůže. Příznaky onemocnění mají zánětlivý charaktera projevují se zarudnutím a bolestivostí postižené části s výtokem z močové trubice či pochvy anebo mají charakter vyrážky, vřídků případně nádorků.

Někdy nemoc může probíhat i bez jakýchkoliv zjevných příznaků, takže si ji postižený člověk ani neuvědomuje. Upozorní na ni až případné pozdější komplikace nebo častěji projevy nákazyu sexuálního partnera.

2. Neléčené pohlavní nemoci a zejména jejich komplikace mohou mít vliv na reprodukční zdraví s trvalými následky v podobě poruch plodnosti, mimoděložního těhotenství a předčasných porodů.

3. Některé neléčené infekce se mohou přenášet na plod (například příjice a HIV infekce). Mohou vést k potratům, předčasným porodům mrtvých plodů nebo k poškození dítěte s trvalými následky. I jiné zdánlivě méně závažné infekce mohou poškodit vývoj plodu. K nákaze novorozence může dojít nejen v průběhu těhotenství, během porodu, ale i kojením, jak je tomu v případě infekce HIV.

4. Časté střídání sexuálních partnerů je vysoce rizikové. Zejména je nebezpečné vyhledávání anonymních či nahodilých sexuálních partnerů. Také alkohol a drogy jsou špatným pomocníkem při navazování známostí.

5. Kondom snižuje riziko nákazy při styku do pochvy, konečníku i úst. Podmínkou však je, že jej partneři používají po celou dobu sexuálního styku. Důležité je používání kondomu podle návodu přiloženému ke každému balení a dostatečné zvlhčení lubrikačním gelem, zejména při styku do konečníku (za účelem omezit riziko protržení kondomu). Některé choroby, které nepostihují jen vlastní pohlavní orgány např. svrab, muňky, kondylomata, ale i příjice, se ovšem mohou přenésti při použití kondomu.

6. Určité způsoby sexuálního chování jako petting (mazlení, hlazení) nevedou k těsnému sexuálnímu styku a jsou rovněž ochranou před pohlavně přenosnými nemocemi. Nechráněná soulož do pochvy, úst, konečníku, některé krvavé sexuální praktiky vedoucí k poškození kůže a sliznic, a rovněž sexuální styk při menstruaci patří mezi praktiky vysoce rizikové. Některé choroby, například kapavka, se přenášejí i při styku do úst bez výronu semene.

7. U sexuálního partnera je důležité věnovat pozornost příznakům svědčícím pro možnou pohlavně přenosnou infekci (například výtok, zejména hnisavý, z močové trubice či pochvy, kožní výrůstky, vřídky, rozškrabané stroupky v okolí pohlavních orgánů a konečníku a u mužů zánět předkožky).

Jak bychom se měli chovat?

Při podezření z nákazy nebo objevení se příznaků, které ukazují na možnost onemocnění pohlavně přenosnou nemocí, je třeba neprodleně a bez obav navštívit venerologické oddělení. Nikdy se nesnažte léčit sami! Pouze přesná diagnóza a správná léčba zamezí přenosu infekce na sexuálního partnera a vzniku možných komplikací. Do doby než je známa diagnóza by nemělo dojít k pohlavnímu styku. Je-li podezření na pohlavně přenosné onemocnění potvrzeno, je nutné vyšetřit všechny sexuální partnery pacienta z poslední doby. Tato vyšetření se provedou opakovaně, protože určitou dobu trvá, než se projeví příznaky infekce (hovoříme o tzv. inkubační době). Při onemocnění pohlavně přenosnou nemocí nebo po nechráněném rizikovém sexuálním styku je vhodné požádat lékaře o vyšetření na HIV protilátky. Některé infekce (např. HIV infekce, virové žloutenky a příjice) může v bezpříznakovém období odhalit pouze laboratorní vyšetření.

Demokratická společnost nám dává více práv a svobod, což ovšem vyžaduje i větší osobní zodpovědnost a sebekázeň. Zdraví každého z nás, i našich nejbližších představuje velkou životní devizu a záleží především na nás, pro jakou kvalitu života se rozhodneme.